Nabídka pro kněze

Podle osobních možností a potřeb příležitost prožít několik dní v centru Církve.
Ubytování v několika jednolůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením.
Nabídka itinerářů osobní pouti:

1. Pouť do sedmi římských kostelů (Sette chiese)

Tradice putování po sedmi římských bazilikách (San Pietro, San Paolo, San Sebastiano, San Giovanni in Laterano, Santa Croce, San Lorenzo a Santa Maria Maggiore),  pochází z 16. století od florentského kněze sv. Filipa Neriho. Putování bylo původně rozděleno do dvou dnů, ale fyzicky zdatnější ji zvládnou během jednoho dne.

2. Mariánský Řím

3. Po stopách apoštolů Petra a Pavla

4. Po stopách svatých

5. Po stopách prvokřesťanských mučedníků

Po stopách sv. Ignáce z Loyoly

Po stopách sv. Ignáce v Římě

Setkání s místy spojenými s působením autora Duchovních cvičení a zakladatele Tovaryšstva Ježíšova v Římě.

1. Den

1. Porta del Popolo

3. března 1537, o Květné neděli, vstoupili první Ignácovi druhové touto branou do Říma (od Benátek). Otec Laínez chtěl vstoupit bosý na znamení úcty ke všem mučedníkům, kteří posvětili půdu Říma vlastní krví.

Asi o osm měsíců později vstoupil touto branou otec Ignác s otci Faberem a Laínezem. O více než 25 let jej předešel augustiniánský bratr Martin Luter, když směřoval do augustiniánského kláštera, který se nachází hned za touto branou. Touto branou prošel 13. března 1540 sv. František Xaverský, když odcházel do Portugalska a do Indie.

Tudy, 23. října Svatého Roku 1550 vstoupil sv. František Borgiáš. Přestože již soukromě složil v Tovaryšstvu sliby, byl ještě oděn do vévodského šatu a doprovázen kromě několika otci a bratry Tovaryšstva skupinou asi dvaceti osob.

2. První dům Tovaryšstva (Via di San Sebastianello)

Byl postavený na území domu Quirina Garzoniho a byl to první dům, ve kterém bydlel Ignác v Římě. Nejdříve v něm pobýval s Petrem Faberem a Diego Laínezem (listopad 1537-duben 1538) a potom s ostatními druhy (od dubna do června 1538).

Z dob sv. Ignáce je spodní patro a jeskyně, která se nachází ve vstupním dvoře vpravo a nad ní je ještě vidět erb rodu Garzoniů: černý orel nad červenou růží.

3. Třetí dům Tovaryšstva (Via dei Delfini)

Palác je postaven na místě, kde se nacházel dům Antonia Frangipani a byl to třetí dům, ve kterém v Římě bydlel sv. Ignác se svými druhy (říjen 1538-únor 1541).

Otec Simone Rodrigues říká, že byl tento dům známý tím, že v něm straší, a proto v něm nikdo nechtěl bydlet; v prvních dnech v něm otcové skutečně slyšeli v noci neznámé zvuky, jako když se rozbíjí talíře a vázy, a někdo klepal na dveře…. Neznámý autor v roce 1584 píše, že když se stavěla současná budova, zachovala se místnost, ve které žil sv. Ignác – díky hluboké úctě, kterou k němu choval stavitel Mario Delfini. V přízemí jsou opravdu zachovány dvě malé místnosti ze 14. a 15. století.

4. Kostel Sv. Kateřiny dei Funari (Via Caetani)

U tohoto kostela zřídil sv. Ignác “Konzervatoř chudých panen” (1546), kde se mohly shromažďovat dívky, které se nacházely v nebezpečí. Označení “funari” odkazuje na řemeslníky, kteří zhotovovali konopná plátna a provazy a pro ten účel využívali sklepní prostory četných antických budov v této oblasti, které umožňovaly udržovat provazy v nutné vlhkosti, aby pak s nimi bylo možné pracovat.

5. Ponte Sisto

V blízkosti tohoto mostu se nacházel druhý dům, ve kterém v Římě bydlel sv. Ignác se svými druhy (léto 1538).Přes most Ignác často chodil do konventu Sv. Petra na Montorio.

6. Kostel S. Pietro in Montorio

V tomto konventu žil bratr Teodosio da Lodi, minorita, který byl po jistou dobu Ignácovým zpovědníkem.

 

2. Den

  1. Piazza Rotonda – Ospedale di S. Giacomo degli Incurabili – Palazzo Madama

Místa pastorační činnosti sv. Ignáce kam pravidelně docházel – náměstí, kde vyučoval katechismu; jedna z nemocnic, kde navštěvoval nejchudší nemocné; jako zpovědník Markéty Rakouské navštěvoval i dnešní sídlo senátu.

2. Maria in Aquira (Piazza Capranica)

Sv. Ignác u tohoto kostela nechal zřídit dům pro sirotky (1539-1542). Chlapci zde zůstali i později, zatímco dívky byly přestěhovány do kláštera augustiniánek při kostele Quattro Santi Coronati. Stejně jako v dalších případech byla administrativa a vedení domu svěřeno kongregaci nebo společenství laiků. Stejné společenství se staralo o shromažďování městských žebráků a jejich umisťování do různých nemocnic a azylových domů. Lev XII. (1823-1829) toto společenství zrušil a svěřil péči o sirotky otcům z Kongregace ze Somasky (zakladatel sv. Jeroným Emiliani, 1486-1537).

3. Kostel Sv. Ignáce

Na místě, kde se dnes nachází tento kostel, byl dům kardinála Gian Pietra Carafy, který byl 23. května 1553 zvolen papežem a přijal jméno Pavel IV.

Strop kostela se svými známými optickými klamy byl vymalován bratrem koadjutorem Andrea Pozzo a nepředstavuje oslavu nebo triumf sv. Ignáce a jezuitství, jak se neustále opakuje v turistických průvodcích. Ústřední postava představuje Krista s křížem. Jako by v tom byla zřetelná Ježíšova slova, která se čtou při mši sv. o svátku sv. Ignáce: “Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul”, srv. Lk 12,49.

4. Dům Sv. Marty

Dům založený sv. Ignácem pro napravující se bývalé prostitutky (1543-44). Administrativní záležitosti byly svěřeny jedné kongregaci nebo sdružení laiků a vedení domu bylo svěřeno Isabele Roserové. Otec Ignác se staral pouze o duchovní vedení.

Pietro Ribadeneira popisoval otci Ignácovi, že chodí do tohoto domu Svaté Marty následovaný některými z těch žen, které vysvobodil z jejich neřesti: “Jelikož někteří ho informují, že tyto ženy, v současné době nenapravitelné a zarputilé v jakékoli neřesti, se snadno navracejí ke starému způsobu života, a není tedy proto třeba ztrácet síly k jejich obrácení”, Otec odpověděl: “Vůbec ne (ani náhodou). Pokud bych mohl se vší námahou a starostlivostí přesvědčit jednu z nich, pouze pro jednu noc, zříci se hříchu pro lásku našeho Pána Ježíše Krista, nezanedbal bych žádné úsilí, aby, alespoň pro tento okamžik, neurazila Boha, i kdybych věděl, že se potom znovu navrátí ke svým starým zvyklostem”.”

V roce 1552 otec Polanco spočítal, že více než 300 žen bylo zachráněno z jejich neřesti.

 5. Dům pro zchudlé šlechtice při Bazilice Dodici Apostoli

Otec Ignác ustanovil skupinu 12 mužů dobré vůle, kteří pomáhali zchudlým šlechticům, kteří se styděli veřejně žebrat. Těchto 12 laiků se nejdříve scházelo v jiných kostelích, později se stabilizovali v tomto kostele.

6. Benátské náměstí

Uprostřed současného náměstí se nacházel kostel sv. Jana (San Giovanni in Mercatello), u kterého sv. Ignác nechal zřídit dva domy pro obrácené ze židovství, jeden pro muže a jeden pro ženy (1543).

Řízením a administrativou bylo pověřeno společenství laiků vedených knězem Giovanni Toranem, který se později ukázal jako nepřítel sv. Ignáce.

Na konci náměstí (směrem na Kapitol), v blízkosti současného Paláce Malatesta (nebo Pecci-Blunt), se nacházel dům rodiny Aquilani, který byl prvním sídlem Římské koleje (únor-říjen 1551).

V neděli 22. února 1551 se do tohoto domu přestěhoval otec rektor Pelletier se dvěma profesory a patnáci scholastiky Tovaryšstva. Následujícího dne začaly přednášky. Na vstupní bránu nechal sv. Ignác umístit toto oznámení: “Škola gramatiky, humanitních věd a křesťanské nauky. Zdarma.”

7. Kostel Panny Marie D´Aracoeli

V tomto kostele sloužil Ignác 4. prosince 1539 mši sv. a přijal sliby Bartolomea Ferria, který se nazýval „Nerozhodný“ (El Intentable), protože, přes všechna úsilí, se nedokázal rozhodnout, zda chce studovat nebo ne (tj. zda se chce stát knězem nebo bratrem koadjutorem).

Jeho jedinou odpovědí bylo, že si přeje podřídit se celým svým srdcem a celou svou silou svaté poslušnosti. Nakonec se stal knězem a sekretářem Tovaryšstva (15445-1547). Zemřel v říjnu 1548.

8. Kostel Il Gesú s kolejí, kde jsou pokojíky sv. Ignáce

Na místě, kde se dnes nachází kaple sv. Ignáce a Panny Marie della Strada, stával dům “starý a zchátralý (na spadnutí) Camilla Astalli, byl to čtvrtý dům, ve kterém bydlel sv. Ignác v Římě od února 1541 do září 1544.V něm se scházeli první otcové od března do dubna 1541 k volbě prvního generálního představeného před složením slavných slibů.

Ve stejném domě sv. Ignác konal volbu o chudobě Tovaryšstva (únor-březen 1544). Je Božím řízením, že v tomto kostele spočívá jeho tělo a těší se úctě svých duchovních synů.

Kardinál JOSEF BERAN 50 let od úmrtí

Kardinál JOSEF BERAN
(29.12.1888 – 17.5.1969)
50 let od úmrtí

Narodil se v Plzni a při křtu dostal jména Josef Jaroslav. Studoval na plzeňském gymnáziu a pak v České koleji v Římě Po vysvěcení na kněze (1911) pokračoval ve studiu teologie (doktorát 1912). V letech 1912–1917 působil jako kaplan (ChyšeProsek u PrahyPraha), dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny (1917–1928). Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stal profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře (od roku 1932). V roce 1942 byl po atentátu na Heydricha zatčen a vězněn v koncentračních tábo-rech Terezín a Dachau1946 jmenován arcibiskupem pražským. V letech 1949–1963 byl protiprávně internován StB na různých místech Československa. Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály. V roce 1963 byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. 25. února 1965 jej papež Pavel VI. Jmenoval kardinálem.  Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma s úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Ve Vatikánu se kardinál Beran zapojil do práce Druhého vatikánského koncilu20. září 1965 na něm vystoupil s projevem O svobodě svědomí. Zemřel 17.5.1969 v Nepomucenu. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení.

POUTNÍ DŮM VELEHRAD
Via delle Fornaci 200, Řím

Kardinál Josef Beran po svém nuceném odchodu do exilu začal kolem sebe v Římě soustřeďovat krajany, kněze i laiky. Jako místo setkávání byl z darů zakoupen od italské Katolické akce dům nedaleko od Vatikánu.

“17. Května 1969 nás opustil náš otec kardinál Josef Beran. Pracoval pro blaho národa do posledního okamžiku svého života.

Proto ani svatý Otec, který se každodenně dával informovat o jeho zdravotním stavu, ho nemohl navštívit, neboť pan kardinál byl stále na nohou. Časový rozdíl mezi jeho ulehnutím a posledním výdechem byl tak krátký, že nestačil k vyřízení všech nutných formalit spojených
s návštěvou sv. Otce. Svatý Otec proto přijel několik minut po tom, co pan kardinál vydechl naposled.

Život otce kardinála je pro nás příkladem poctivé, vytrvalé činnosti, obětavosti a nezištné lásky k národu. Domníváme se, že neměl nepřátel. Pracoval s opravdovou láskou pro všechny bez rozdílu, bez ohledu na to, zda mu snad někdy
v životě oblížili či ne.”

                                   Z okružního dopisu krajanům z léta 1969

Necelý měsíc po kardinálově smrti, v červnu 1969, po urgentních částečných opravách, poutní dům otevřel své dveře první skupině poutníků. Kapacita byla 45 lůžek, ale dům mnohdy hostil 100-150 poutníků z nejrůznějších koutů světa, kteří spali na
karimatkách, kde se dalo. Dům byl záchytným bodem pro emigranty i místem, kam se pravidelně vraceli pro posilu.

V loňském roce 28.9.2019 si poutní dům Velehrad připomněl 50 let existence Českého náboženského střediska.

Záměr, který kardinál Beran vložil do počátků poutního domu pokračuje dál. Dnes již ve svobodné době přijíždějí do Říma poutníci i obdivovatelé historie a umění. Mají zde možnost setkat se s historií i současností církve, zastavit se a nechat se oslovit.

Aby lépe odpovídal potřebám poutníků, kteří přijíždějí hlavně z České republiky a ze Slovenska, prošel dům náročnou rekonstrukcí dvou budov A a B a v současné době je od základů rekonstruována budova C. Věříme, že i díky přímluvě kardinála Berana bude dům od podzimu 2019 moci přijmout hosty v nově opravených prostorách.

Jaro na Velehradě

Jaro 2018 na Velehradě

Ještě 18. února 2018 na naší zahrádce dozrávaly citrony a mandloně byly plné květů a včel. 26. února všechno pokryla vrstva čerstvého sněhu, který se udržel dva dny.

Assemblea

Setkání členů asociace Českého náboženského střediska Velehrad 2017

Ve dnech 6. – 11.11.2017 se v našem domě konalo pravidelné setkání asociace Českého náboženského střediska Velehrad. Kromě jednání o činnosti Velehradu v uplynulém roce a o plánované rekonstrukci budovy C, navštívili členové asociace také vatikánské zahrady a společně slavili mši svatou v blízkosti hrobu kardinála Berana. K přátelskému setkání se našel čas i na výletě do Frascati.

Listopad 2016

Modlitba za národ v kryptě Baziliky sv. Petra v Římě

U příležitosti 27. výročí svatořečení Anežky České a umístění její sochy do Kaple národů v kryptě Baziliky sv. Petra vedl v pátek 11.11.2016 v této kapli P. Jaromír Zádrapa modlitby za český národ. Tuto slavnost uspořádalo Velvyslanectví ČR při Svatém Stolci zastoupené paní JUDr. et PhDr. Zuzanou Válkovou.