Historie

1968

Centrum bylo vytvořeno přispěním kardinála Berana, pražského arcibiskupa, jehož životní příběh byl evidentně veden Boží Prozřetelností. Po velmi těžkých letech během komunistického útlaku, kdy byl téměř nepřetržitě v internaci, ho v roce 1965 zastihla zpráva o jmenování kardinálem. Státní úřady se rozhodly mu umožnit cestu do Říma na slavnostní ceremoniál pod podmínkou, že se již více nevrátí do Československa. Myslely, že skoro již osmdesátiletý arcibiskup konečně přestane státu dělal problémy. V Římě však kardinál začíná vyvíjet mimořádnou činnost ve prospěch českých exulantů a emigrantů, kteří byli z důvodů komunismu  rozptýleni po celém světě, a ve prospěch utalčované církve ve vlasti. Shromažďuje kolem sebe různé iniciativy, které již existovaly.

Tak se rodí České Náboženské Středisko Velehrad. Ve stanovách, které napsal sám kardinál Beran, se jasně zračí jeho úmysl: „Dát duchovní pomoc českým věřícím katolíkům žijícím mimo vlast, aby neztratili národní identitu a drahocenný poklad křesťanské víry a také podporovat věřící v domově”. Tyto hodnoty jsou podle něho velmi úzce spojené. Za tímto účelem kardinál pomýšlí na nějaké místo, které by bylo současně „domovem“ a „ateliérem“.

Oním být „domovem“ měl kardinál na mysli vytvořit místo pro přijetí kněží, kteří by tak měli možnost setkávat se a pokračovat ve vlastní formaci, a kde by se mohlo koordinovat jejich pastorační úsilí, a taktéž mít dům pro poutníky v Římě. Současně být „ateliérem“ pro apoštolát a kulturní aktivity. Být tedy místem, kde se pracuje, žije, kde se hledají a uskutečňují iniciativy, které lépe odpovídají požadavkům doby a potřebám lidí.

Jedna z velkých iniciativ byla “Křesťanská akademie”, která se věnovala především vydavatelské činnosti, ale také organizovala různá sympozia, přednášky, duchovní cvičení apod. Vydávala knihy, hlavně liturgické, katechetické, papežské dokumenty, naučnou literaturu, knihy o umění, taktéž i různé časopisy, jako byly Nový život, Studie, Veritas, Vinculum, Radar.

Kromě publikování a šíření křesťanské literatury České náboženské středisko Velehrad shromažďovalo i materiální pomoc, která byla rozesílána do vlasti těm, kteří to nejvíc potřebovali. Šlo zejména o léky, látky na řeholní hábity, obrázky, pomoc pro formaci bohoslovců, filmy a jiné audiovizuální pomůcky, psací stroje. Finančně podporovalo kněze, kteří byli po pobytech v nucených pracovních táborech zbaveni nároku na důchod. Další finanční pomoc byla poskytována na opravy kostelů. Rozmanitá byla pomoc i pro Čechy žijících v exilu: od finanční pomoci po kontakty s autoritami hostujících zemí; od hledání bydlení po duchovní péči v utečeneckých táborech; od vyučování českého jazyka těch nejmenších až po organizování misií – farních společenství v nejpočetnějších českých komunitách ve světě.

Abychom si udělali představu o rozsahu práce, kterou České náboženské středisko Velehrad vykonávalo do pádu komunistické diktatury v Československu, stačí jen vzpomenout, že v roce 1968, dostávalo kolem 350 dopisů se žádostí o pomoc a v tomtéž roce bylo posláno do Československa 43 095 knih!

Velká pozornost se věnovala mladým, pro které se každé léto organizovaly školní tábory v různých zemích svobodné Evropy, kde se vyučovala čeština, národní zvyky, organizovaly se duchovní cvičení a poutě. Na rozvoj a koordinování všech těchto aktivit se začalo hledat vhodné místo. V roce 1968 rodáci v cizině sesbírali sumu potřebnou na zakoupení stabilního domu, a to na počest kardinála Berana při příležitosti jeho 80. narozenin (29.12.1968). Tyto události probíhají v čase ruské okupace Československa. Papež Pavel VI. proto osobně rozhodl, aby dům, který doposud patřil „Katolické akci“ a nacházel se v blízkosti baziliky sv. Petra, byl darovaný kardinálu Beranovi pro aktivity Střediska Velehrad.

1969

Necelý měsíc po kardinálově smrti v červnu 1969, po urgentních částečných opravách, poutní dům otevřel své dveře první skupině poutníků, kteří začali  ve stále větším počtu přijíždět do Říma. V tomtéž roce, v průběhu 4 měsíců, dům poskytl přístřeší téměř dvěma tisícům poutníků.

1971

Do roku 1971 byla ukončena rekonstrukce centrální budovy a začaly se opravovat přilehlé budovy. Pro finanční a administrativní problémy se však práce protáhly až do roku 1980. Poutní dům navzdory tomu nadále vítal poutníky. Jeho provoz zabezpečovali salesiáni a školské sestry sv. Františka. Do srdcí mnoha návštěvníků Říma se zapsal P. Vojtěch Hrubý (1924–2010), který stál v čele domu v letech 1984-1998 a setrvával zde i poté jako člen komunity.

1989

Potom nastal rok 1989, s ním pád „železné opony“ a všechno, co s tím souviselo. I v Československu se politická situace změnila a země se začala otvírat světu. Mnohé žádosti exulantů a emigrantů ustaly. Křesťanská akademie se svou vydavatelskou činností se přesídlila do Československé republiky. Mnozí kněží a exulanti se vrátili do vlasti. Aktivity Českého náboženského střediska Velehrad se nevyhnutelně mění: s otevřením hranic zaznamenává velký rozkvět hlavně poutní dům. Hlavní starostí se stává služba bezpočtu poutníků z vlasti, kteří mohli po mnoha desetiletích navštívit svatá místa a setkat se s papežem Janem Pavlem II. Začíná doprovázení poutníků, příprava a tisk průvodců.

2013

Se zvyšováním standardů ubytování je stále zřejmější potřeba generální rekonstrukce domu. Ta je zahájena na podzim r. 2013 pod vedením ředitele domu P. Jaromíra Zádrapy SDB. Dům je pro poutníky uzavřen. Nejprve je rekonstruována původní historická budova a přiléhající nižší dům, ve kterém je jídelna. Na jaře r. 2016 jsou již tyto dvě budovy plně k dispozici poutníkům. S novým otevřením se poutního domu ujímá nový tým. V r. 2016 oslovili zástupci Centra Společnost sester Ježíšových, zda by převzala starost o poutníky, a sestry tuto výzvu přijaly. Salesiáni se rozhodli nadále již nepokračovat ve vedení domu. Ředitelem se stává diecézní kněz. Hloubkovou rekonstrukci poslední budovy proto v r. 2019 vedli P. Pavel Schwarz a po něm P. Hynek Šmerda. Opětovné otevření této budovy poutníkům oddálila pandemie Covid19. Celý dům byl slavnostně požehnán až na jaře r. 2022 Mons. Janem Graubnerem za účasti českých biskupů na závěr exercicií České biskupské konference.

Nyní

V současné době je římský Velehrad vlastněn a spravován Českým náboženským střediskem Velehrad, které bylo 28. 9. 1968 kanonicky zřízeno římským Vikariátem jako veřejné sdružení křesťanů a od r. 2019 má nové stanovy. Předsedou střediska je rektor papežské koleje Nepomucenum P. Roman Czudek. Ředitelem poutního domu je P. Damián Jiří Škoda a o provoz domu pečují sestry z řeholního institutu Společnost sester Ježíšových.