Během měsíce srpna pokračovaly práce vysekáváním otvorů pro rozvody vody, elektřiny a odpadů v pokojích. V závěru měsíce začala růst i nová střecha nad nejvyšší části budovy C.
A takto pokročila stavba budovy C během uplynulého měsíce. Ani vysoké letní teploty nezastavily stavební firmu, jejíž zaměstnanci pracují na vybudování nových prostor pro poutníky.
Ve dnech 3. – 6.7. 2019 hostil náš dům chrámový sbor z Velešína pod vedením sbormistrině Marie Peškové, která připravila tuto pouť jako poděkování za dar uzdravení. Poutníci společně s P. Janem Mikešem navštívili hlavní baziliky Věčného města, kde slavili mši sv. a děkovali krásným zpěvem.
Stavba budovy C pokračuje. V části už se rýsuje patro a schodiště k němu. Zároveň pokračuje bourání střední části budovy.
Ve dnech 8. – 13.5.2019 hostil poutní dům Velehrad chrámový sbor Václav ze Staré Boleslavi pod vedením sbormistryně paní Marie Nohynkové. V sobotu 11.5. doprovodil sbor svým zpěvem večerní mši sv. v Bazilice sv. Petra v kapli Eucharistie. V neděli 12.5. se pak konal odpolední koncert v kostele P. Marie, královny apoštolů, spravovaném otci pallotiny. Účast na obou akcích přijal i velvyslanec u Svatého Stolce pan Václav Kolaja.
V květnu začaly práce na budování základů budovy C.
Od 11.3.2019 po více jak měsíční pauze způsobené čekáním na povolení ke zbourání jedné z obvodových zdí pokračují práce na budově C. Stavební firma rozdělala v týdnu od 11. do 15.3. střechu budovy C a v pondělí 18.3. pokračovala zbouráním obvodové zdi, která neodpovídala technickým požadavkům.
Příprava budovy C pro rekonstrukci vrcholí. Na svátek sv. Lucie 13.12. jsme přestěhovali kapli do nových, i když provizorních prostor. Ve středu 19.12. za pomoci o. rektora Czudka a technika z Nepomucena proběhl odvoz nábytku a dalších věcí, které bude možné použít v nových prostorách, k dočasnému uskladnění v Nepomucenu. Hned 7. ledna nastoupila stavební firma a s velkým nasazením se pustila do bouracích prací.
Narodil se v Plzni a při křtu dostal jména Josef Jaroslav. Studoval na plzeňském gymnáziu a pak v České koleji v Římě Po vysvěcení na kněze (1911) pokračoval ve studiu teologie (doktorát 1912). V letech 1912–1917 působil jako kaplan (Chyše, Prosek u Prahy, Praha), dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny (1917–1928). Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stal profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře (od roku 1932). V roce 1942 byl po atentátu na Heydricha zatčen a vězněn v koncentračních tábo-rech Terezín a Dachau. 1946 jmenován arcibiskupem pražským. V letech 1949–1963 byl protiprávně internován StB na různých místech Československa. Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály. V roce 1963 byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. 25. února 1965 jej papež Pavel VI. Jmenoval kardinálem. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma s úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Ve Vatikánu se kardinál Beran zapojil do práce Druhého vatikánského koncilu. 20. září 1965 na něm vystoupil s projevem O svobodě svědomí. Zemřel 17.5.1969 v Nepomucenu. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení.
Kardinál Josef Beran po svém nuceném odchodu do exilu začal kolem sebe v Římě soustřeďovat krajany, kněze i laiky. Jako místo setkávání byl z darů zakoupen od italské Katolické akce dům nedaleko od Vatikánu.
“17. Května 1969 nás opustil náš otec kardinál Josef Beran. Pracoval pro blaho národa do posledního okamžiku svého života.
Proto ani svatý Otec, který se každodenně dával informovat o jeho zdravotním stavu, ho nemohl navštívit, neboť pan kardinál byl stále na nohou. Časový rozdíl mezi jeho ulehnutím a posledním výdechem byl tak krátký, že nestačil k vyřízení všech nutných formalit spojených
s návštěvou sv. Otce. Svatý Otec proto přijel několik minut po tom, co pan kardinál vydechl naposled.
Život otce kardinála je pro nás příkladem poctivé, vytrvalé činnosti, obětavosti a nezištné lásky k národu. Domníváme se, že neměl nepřátel. Pracoval s opravdovou láskou pro všechny bez rozdílu, bez ohledu na to, zda mu snad někdy
v životě oblížili či ne.”
Z okružního dopisu krajanům z léta 1969
Necelý měsíc po kardinálově smrti, v červnu 1969, po urgentních částečných opravách, poutní dům otevřel své dveře první skupině poutníků. Kapacita byla 45 lůžek, ale dům mnohdy hostil 100-150 poutníků z nejrůznějších koutů světa, kteří spali na
karimatkách, kde se dalo. Dům byl záchytným bodem pro emigranty i místem, kam se pravidelně vraceli pro posilu.
V loňském roce 28.9.2019 si poutní dům Velehrad připomněl 50 let existence Českého náboženského střediska.
Záměr, který kardinál Beran vložil do počátků poutního domu pokračuje dál. Dnes již ve svobodné době přijíždějí do Říma poutníci i obdivovatelé historie a umění. Mají zde možnost setkat se s historií i současností církve, zastavit se a nechat se oslovit.
Aby lépe odpovídal potřebám poutníků, kteří přijíždějí hlavně z České republiky a ze Slovenska, prošel dům náročnou rekonstrukcí dvou budov A a B a v současné době je od základů rekonstruována budova C. Věříme, že i díky přímluvě kardinála Berana bude dům od podzimu 2019 moci přijmout hosty v nově opravených prostorách.
Italiano
English
