VELEHRAD SPOJUJE… A NĚKTERÉ I NAVŽDY!

Manželé Pavlínkovi se u nás na Velehradě seznámili před 20 lety a přijeli to k nám oslavit!

Byl červenec 2006 a já po mnoha letech právě skončila se závodním tancem (standard + latina). Skončil mi taneční partner a tak se mi otevřela možnost netrávit opět léto v potu na tanečních soustředěních, ale vyrazit někam pryč, na delší dobu! Současně jsem ukončila také krátkodobý vztah s tehdejším přítelem, a tak mi nic nebránilo sama vyrazit a užít si léto!

Má volba byla jasná. Miluji Itálii, učila jsem se italsky a líbí se mi film „Prázdniny v Římě“ 😊 Tak tedy strávím léto v Římě, najdu si brigádu v kavárně a vylepším si italštinu. A budu se jezdit koupat k nedalekému moři. Nadšeně jsem si koupila jízdenku od Student Agency a nic dalšího jsem nezajišťovala. Však se v autobuse při dlouhé cestě s někým seznámím a on mi nějaké ubytování jistě doporučí.

Bylo mi 25 let a těšila jsem se na léto plné nečekaných zážitků a nových zkušeností. Až večer, před odjezdem, na mě padla podivná  tíseň a strach z neznámého…a tak jsem se začala modlit. Modlit za to, ať mě Bůh ochraňuje a dovede mě v Římě na bezpečné místo, ať se mi nic zlého nestane.

V autobuse z Prahy do Říma bylo pár lidí, se kterými jsem s v průběhu zastávek na benzínových pumpách seznamovala a zjišťovala kam jedou a kde budou ubytovaní. Nakonec jsem si vybrala dvě sestry, které měly zajištěné ubytování u tetičky v poutním domě Velehrad, nedaleko od Vatikánu. Sice mě zrazovaly, že většinou tam bývá plno, nevěděla jsem, zda budou mít volný pokoj, ale byla to nejlevnější varianta, a tak jsem tam šla s nimi.  Ony hned po příchodu zamířily za tetičkou a já na recepci. Byl zde pouze vysoký mladík, s delšími blonďatými vlasy, který vypadal, že něco hledá a zmateně přerovnával věci v poličkách (mé první setkání s Tomášem). Za chvíli přišel „padre Jiří“ na recepci a sdělil mi radostnou zprávu, že jim nedorazil jeden zájezd a tak výjimečně mají tento týden volné pokoje. Hurá, mohu se zde tedy ubytovat! Po příchodu do pokoje jsem si unaveně sedla na postel (měla jsem za sebou noc v autobuse) a uviděla jsem na zdi velký kříž s Ježíšem. Uvědomila jsem si: „Ano, Bůh mě vyslyšel a dovedl mě na bezpečné místo, do českého poutního domu, kde se mi nic nestane“. Opět jsem se pomodlila a poděkovala.

A nejen, že mě Bůh dovedl na bezpečné místo, ale přivedl mě také k úžasnému člověku, Tomášovi, který se o 4 roky později stal mým manželem.

Nutno dodat, že Tomáš pochází z jižní Moravy a na Velehradě 2 roky pracoval jako kuchař. Potkali jsme se 2 týdny před jeho odjezdem do ČR, tedy jsme se „téměř minuli“. Nevím, zda bychom se potkali i někdy jindy někde jinde? Nepřijde mi to příliš pravděpodobné. On z jižní Moravy, já z Liberce, nejezdili jsme na stejná místa. Ale kdo ví, třeba by nás Pán Bůh k sobě přivedl i za jiných okolností.

Každopádně jsme moc vděční, že jsme se setkali a již přes 20 let jdeme společně životem. Máme 3 krásné dcerky a někdy je na Velehrad také vezmeme. Letos jsme přijeli u příležitosti našeho 20. výročí zavzpomínat a jsme moc rádi, že toto místo stále existuje a dodává sílu a podporu lidem, kteří to potřebují.

Petra a Tomáš